Džaláleddín Mohammad Balchí Rúmí

(známý též jako Moulána či Moulaví)

Džaláleddín Rúmí je jeden z největších básníků perského okruhu. Prostřednictvím jeho básní mi bylo dáno nahlédnou pod závoj Islámu a pochopit, že má stejné kořeny jako ostatní náboženství - tedy v Bohu. Přijměte několik gazel z jeho nejznámější sbírky Masnaví.

Stár jsem, mlád jsem, šíp jsem, luk jsem,
věčná moc jsem, já já nejsem, nejá já jsem.
Zapal oheň v srdci svém, shořte! řekni starostem,
až se noc promění v den - já já nejsem.
Že je nízké naše bytí, zvábilo je víno k pití,
srdce opět zmizelo - já já nejsem.
Já jsem jaro, já jsem sad, jeho pýchou chci se stát,
jsem hluboce zamilován - já já nejsem.
V lukách je mým cypřišem, on je duší v těle mém,
on je řečí v ústech mých - já já nejsem.
Duši, srdce upoutal, když mi řekl - stud mě jal -:
nehovoř, žes voda s hlínou - nejá já jsem.

Byl jsem toho dne, kdy jména nebyla,
ani známky existence, jež by jméno nosila.
Mnou vzniklo pojmenování, mnou vznikla jména.
V onom dni, kdy slůvka "já" či "my" nic nevyjevila,
zřel jsem cípek kadeře miláčka.,
krásnou kadeř, jež se dosud neobjevila.
Prohlédl jsem usilovně kříž a křesťany,
na kříži tu nebyl, duše marně po něm toužila.
Zašel jsem do modlitebny ve starém městě,
ani stopa se tu po něm nezrcadlila.
Zašel jsem do Herátu a Kandaháru, do hor,
v údolích i ve výšinách jenom mlha proudila.
Vydal jsem se tedy na vrch hory Káf -
kromě fénixova hnízda ničím neokouzlila.
Uzdu žádosti jsem vedl do Káby,
u starých ani u mladých stopa po něm nebyla.
Tázal jsem se po něm u Ibn Síny, 
schopnost Ibn Síny však tu nepostačila.
Došel jsem pak až do místa "vzdálenosti dvou luků",
ani na vynikajícím místě šlépěj nezbyla.
Pohlédl jsem tedy do vlastního srdce - 
ano, tam ho moje duše, tam ho spatřila.

Home